Whoop·de ·doo

Už ti bylo 18?

Whoop·de·doo

Promiň,
vrať se, až budeš starší.

Snídaně šampiónek

1. července 2020

Uvést na trh nový produkt od Whoop·de·doo není žádná sranda. Od prvotního návrhu přes výrobu až po testování produktu uteče tolik vody v mlýně, že se za okny střídá roční období a na trhacím kalendáři rotoskopicky přeskakují čísla. Nyní jsou kalíšky ve fázi zkoušení u testerek (jak jsem již psal předtím, slovo testerky je šílené), které jsme jednoho krásného rána pozvali do SmetanaQ Café & Bistro na snídani.

Snídaně šampiónek

Kdo se dostavil?

Za stand-up umělce, kteří na těchto místech musí prostě být, tu byla Adéla Elbel. Přišla sice později, ale i tak se to počítá. Petra Nesvačilová a Renata Prokopová, zástupkyně hereckého odvětví, přišly naprosto včas stejně jako Tereza Hanč, návrhářka spodního prádla tvořící pod jménem Tereza VuJako další člen tajné sekty lidí začínajících na písmeno T byla mezi hosty i Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat, burleskní umělkyně a zrzavá diva. 

Terézií není nikdy dost a tak se na místě činu objevila i Terezie Kovalová, o které Anička prohlásila, že je to její nejoblíbenější cellistka. Nejsem si moc jist, jestli Anička zná některé jiné cellistky, ale do toho zabrušovat nebudem. Jelikož jde o věc zdravotní, tak samozřejmě nesmí chybět ani odborník na slovo vzatý. Tím byla MUDr. Petra Vrzáčková, gynekoložka, se kterou se konzultoval již předchozí projekt – venušiny kuličky.

Pokud chcete, aby váš projekt uspěl, je zapotřebí pozvat i nějakého architekta, protože bez těch to prostě nikdy není ono. Naštěstí pozvání přijala Dagmar Štěpánová ze studia FormaFatal. Ovšem pořádat snídani ohledně menstruačních kalíšků a nepozvat Tonyu Graves, famózní a věčně usměvavou zpěvačku, by bylo stejně troufalé jako nabízet celerový koktejl v hospodě motorkářů. 

Za studio už budu hodně stručný (i když Anička chtěla, ať se víc rozepíšu): Anička, Bára, Ivana, Eva a Petra. Dohromady, pokud mi tedy sedí počty, se na místě ocitlo celkem třináct dam napříč společenským spektrem. Za muže nás tu bylo doslova pár: Martin, já a párky, které na nás čekaly v snídaňovém cateringu.

Genderově nevyvážené? Ano. Vadilo to někomu? Ne.

Zábava volná

Celé dopoledne se neslo v přátelském duchu. Nejdříve se lehce posnídalo. To byl bohužel okamžik, kdy mi všichni zakázali fotit, protože podle slov hostů nikdo nevypadá u jídla hezky.

Po snídani se ke slovu dostaly kalíšky. Tedy, ony nemají pusu, takže nemůžou mluvit, ale slovo si vzala Anička a rozvířila vášnivou debatu na téma „vroubky ano/ne“ a „tak co, holky, jakej vám nejvíc seděl“. V tom okamžiku jsem měl fotografické žně. Emoce, radost, bouchání pěstí do stolu, smích, pláč a usmiřování. Všechno se ale linulo v příjemné atmosféře, jakou umí navodit jen menstruační kalíšky a tak čas utíkal rychlostí větru a jak už to prostě bývá, dopoledne se pomalu chýlilo ke konci.

Martin nebude sedět v koutě

Před odchodem ovšem přišla Martinova chvíle – natáčení rozhovorů se všemi hosty. Rád bych vám řekl, jak to celé probíhalo, ale bohužel po tom, co jsem vyfotil každé z dam neuvěřitelně krásnou fotku, jsem se uchýlil dovnitř a fotil klasický dívčí talk ostatních aktérek. Nakonec se s rozhovorem dostalo i na mne.

Nečekal jsem to a bylo to pro mne dost stresující, protože jak jistě víte – když muže zavalíte hromadou otázek o menstruaci bez jakékoliv přípravy, začne koktat, potit se a hledat nejbližší únikový východ.  I já jsem to ale zvládl s elegancí zmatené lesní včely (a pokud se rozhovor se mnou nepoužije předám žalobu svým právníkům) a všichni se mohli vydat zpátky do svých domovů a zaměstnání. Samotného mne překvapilo, že pro mne nakonec nebyl moc velký problém o menstruaci a kalíšcích a o všem kolem mluvit. Buď dospívám (což je blbost) a nebo se děje to, co si celá akce kolem kalíšku klade za cíl – otevřeně mluvit o něčem, co je vlastně úplně přirozené.

Snídaně Whoop·de·doo se vydařila a já jsem zas o něco otevřenější. Svět se mění a já s ním. Vadí to někomu? Ne.