Whoop·de ·doo

Už ti bylo 18?

Whoop·de·doo

Promiň,
vrať se, až budeš starší.

Tramvaj do stanice touha

23. ledna 2020

Aničku znám asi patnáct let (což je věk, kterého se dožívají například holubi hřívnáči) a tak, když mne pozvala do studia s tím, že by pro mne měla možný nápad na spolupráci, neváhal jsem ani minutu a naskočil jako hbitý študák na tramvaj a celou cestu přemýšlel, jak budu psát zajímavé články o „šalinách“.

Tramvaj do stanice touha

Dokonce jsem si googloval různé speciální pojmy a těšil se, až je zapojím do pseudointelektuálních vět. Když jsem konečně dorazil do studia Whoop·de·doo a přivítal se s Aničkou a kompletně s celým femini osazenstvem, napětím jsem ani nedýchal. Byl jsem téměř jediný její spolužák, který do té doby přímo na tramvaji T3 Coupé nedělal a tak jsem se spolupráce nemohl dočkat. Anička ovšem přede mne postavila na stůl jakousi silikonovou věc připomínající nerealisticky vymodelované ňadro a nebo čepičku, kterou nosila hlavní postava z večerníčku O Dubínkovi. Když mi bylo oznámeno, že se jedná o menstruační kalíšek a dopodrobna mi byla sdělena jeho funkce (osmi hodinová prezentace v powerpointu), oněměl jsem. Práce na tramvaji mi ujížděla stejně tak jako Tramvaj do stanice touha. Troleje jiskřivě mizely v nedohlednu. Ovšem otevřel se pro mne nový obzor. Psát o ženském světě z pohledu neznalého muže. Psát o tom, co se ve studiu děje, ale i o tom, co by se dít mohlo. Jelikož mám rád výzvy a čokoládu (která s tím naprosto nesouvisí) rozhodl jsem se, to s nadšením přijmout. Snaha (hlouběji) nahlédnout do světa menstruačních kalíšků, vibrátorů, Venušiných kuliček a tramvají je totiž tak lákavá, že bych musel být blázen, kdybych něco takového odmítl…